STRUČNÉ SHRNUTÍ
Školka vznikla z popudu rodičů pro jejich vlastní děti, fungovala nejdříve jako Dětský přírodní klub, po roce provozu byla zapsána jako Lesní mateřská škola do rejstříku MŠMT. Ano, jsme lidská školka, respektujeme děti jako rovnocenné partnery, ale ve skupině jsou určitá pravidla, která dodržujeme všichni – děti i dospělí.
- Abychom se dětem mohli kvalitně věnovat, je nutné, aby děti dorazily do včas – VRABEČCI do 8.30, KOSÁČCI do 8.45.
- Platby za školkovné se nevrací ( včas odhlášené stravné ano ).
- Je možné uplatnit slevu na dani za umístění dítěte v předškolním zařízení.
- Oblečení dětí se může ušpinit či poškodit.
- Je fajn zjistit si, zda je školka pro rodinu dopravně i finančně dosažitelná v dostatečném předstihu.
V hnízdě prostě jsme, ne protože musíme, ale protože chceme. Stejně jako uplatňujeme partnerský přístup k dětem, očekáváme ho i od rodičů směrem k nám.
Kosí hnízdo je školka, která chce úplně obyčejně strávit s dětmi jejich předškolní léta smysluplným způsobem.
- Děti vnímáme jako rovnocenné partnery, stejně jako ve funkčním partnerství máme vymezené určité hranice a stanovená pravidla, která nám ve skupině dávají jistotu.
Kosí hnízdo je, jako nezisková organizace, poskytovatel vzdělávací služby. Máme denní režim a potřebujeme, aby ho rodiče respektovali.
- Denní režim obsahuje bloky vzdělávacích a kreativních činností, během nichž je potřeba plná pozornost dětí i učitelek. Během těchto aktivit potřebujeme nerušené prostředí pro soustředění a kontinuitu činností. Proto je předávání/vyzvedávání dětí do/ze školky možné mimo tyto aktivity, v několika pravidelných předem stanovených časových intervalech.
Těšíme se na všechny, kteří cestu předškolním věkem vidí podobně.
Děti z Kosího hnízda jsou pravidelně hodně venku, bývají od bláta, někdy také od barev, protože s dětmi tvoříme. Batohy mají plné klacků a kamení. Skáčou do kaluží a lezou po stromech. A někdy se můžou i zranit, ačkoliv se snažíme tomu předcházet vysvětlováním principů, jak věci fungují.
Celkově dětem důvěřujeme, mají naší důvěru, že daný úkol zvládnou, jinak by jej přeci nedostaly . . . ale je nutné, aby i jejich vybavení samostatnost podporovalo. V praxi to znamená, že tříleté dítě si těžko obuje boty se šněrovací tkaničkou do půli lýtek, i čtyřleté dítě má problém zapnout si svetřík na drobné knoflíčky a kalhoty s úzkou gumou v pase dokážou rozhodit i ostřílené šestileťáky, natož pak dvouleťáky. Pokud si nejste vybavením jistí, nebojte se zeptat. Celkově platí, že čím složitější oblékání je, tím více času trávíme v šatně a tím méně pak venku. Pokud se i přesto rozhodnete dát tříletému dítěti šněrovací boty, předpokládáme, že to s ním budete doma hodně trénovat, aby v obouvání bylo co nejdříve samostatné a nezpomalovalo nám dlouho dobou celou skupinu. Protože skupina je tak silná a rychlá, jako její nejslabší a nejpomalejší člen 🙂